Proč je zrovna 8. říjen Památným dnem sokolstva?
Sokolové se od prvních dnů po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojili do činnosti prakticky všech odbojových organizací. Vytvořili ale i vlastní organizaci Obec sokolská v odboji. V čele odbojové sítě, která se od ústředí odvíjela přes župy až do místních jednot, stáli čelní činovníci sokolské obce. Taková síť nemohla zůstat před gestapem dlouho utajena. V dubnu 1941 nařídil K. H. Frank, aby byla zastavena činnost Sokola.
Ukázalo se, že přerušení organizované činnosti v sokolovnách a na cvičištích nikterak neznamenalo jejich umrtvení. Našli se odvážní cvičitelé a cvičitelky, kteří si udržovali malé skupinky spolehlivého členstva, cvičili s nimi pod ochranou rozmanitých krycích opatření, jako byly sportovní kluby, soukromé tělocvičné ústavy a studia, výlety, vycházky, cvičilo se leckde na březích řek, nebo na lesních mýtinách.“
Takto náčelnice Marie Provazníková ve svých sepsaných vzpomínkách popisuje sokolskou činnost i přes Frankův zákaz. Tajná policie však o sokolské aktivitě věděla. Taktéž dobře věděla, že řada členů Sokola se podílela a i nadále podílí na odbojové činnosti. Trnem v oku byla jejich nelegální spolupráce se zahraničním Sokolem. V září 1941 na místo říšského protektora nastoupil Reinhard Heydrich, který krátce po svém jmenování nechal několik sokolských představitelů popravit. Konečné vypořádání se Sokolem proběhlo v noci ze 7. na 8. října roku 1941 v „Akci Sokol“. Podle připravených seznamů byli zatýkáni funkcionáři z ČOS a i náčelníci a místonáčelníci z žup a představitelé jednot. Celkem bylo zatčeno na 1500 Sokolů, kteří vesměs putovali přes Terezín do Osvětimi. Většina podlehla tamějším špatným podmínkám, někteří byli popraveni.
Ještě během vlny zatýkání 8. října podepsal Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské. Nejvýznamnějším skutkem sokolského odboje se stala spolupráce při atentátu na Reinharda Heydricha. Sokolští odbojáři pojali atentát velmi osobně – jako krevní mstu za mrtvé z Akce Sokol. Bez doslova sebevražedné pomoci Sokolů by se atentát nemohl nikdy uskutečnit. Celkové ztráty ČOS z let 1939–1945 byly po válce zpracovány na podkladě odpovědí z 80 % sokolských jednot Čech a Moravy. Vězněno bylo 11 611 členů, 1 212 Sokolů a Sokolek nacisté popravili. V koncentračních táborech a věznicích jich zemřelo dalších 2 176. V českém povstání padlo 654 Sokolů, raněno bylo dalších 164.
Stále máme v úctě jejich statečnost. Stále je potřeba si ji připomínat i v době svobody.
 |
 |
 |