135 LET TÝNIŠŤSKÉHO SOKOLA 1886 - 2021
Vážení bratři, sestry, milí příznivci pohybových aktivit, kulturního a společenského života. Letos si naše TJ Sokol v Týništi nad Orlicí připomíná krásné výročí jejího založení. Dovolte mi,abych Vám prostřednictvím tohoto článku naší jednotu představila a tímto složila hold lidem,kteří se zasloužili o její založení a podporovali její činnost v nelehkých a složitých dobách až do dnešních dnů.
A teď k našemu půlkulatému výročí 135 let založení týnišťského Sokola
Podnět k založení Sokola u nás v Týništi nad Orlicí dal v roce 1886 Adolf Novotný, který byl členem Čtenářsko - ochotnické besedy, čerstvý správce zdejší "První české škrobárny akc.spol. "Záměr založit Sokol byl tu už řadu let a zájem zesílil po úspěšném prvním Tyršově sletu 1882. Městečko, sevřené ze všech stran hustými lesy, s malou rozlohou písčité zemědělské půdy a z části zaplavované rozvodněnou Orlicí, bylo tehdy mimořádně chudé. Sebevědomí místních zemědělců, řemeslníků a podnikavých občanů stouplo, když se Týniště stalo významnou železniční křižovatkou.
Slavným se stal čtvrtek dne 23.6.1886, když asi 30 členů budoucího Sokola očekávalo v hostinci "Modrá hvězda" dnešní hotel Orlice, delegaci z Hradce Králové v čele s náčelníkem Východočeské župy sokolské. Tělocvičná jednota byla jednomyslně ustanovena v čele s br. Novotným a začalo se cvičit jednou týdně, buď v dílně, nebo na dvoře škrobárny.
Dne 10.3. 1887 na valné hromadě přihlášených členů byl zvolen první řádný výbor jednoty se starostou br. Koťanem, mlynářem a starostou města. Ještě ten rok se cvičící členstvo představilo veřejnosti na svém prvním cvičení. Naše jednota svou pílí a obětavostí dohání starší jednoty v okolí. Pořádá různé sokolské podniky, zábavné, kulturní a tělocvičné. Postupně se stávají velmi oblíbené mezi členstvem. Tato společenská činnost je všude hodnocena jako velký přínos k zvyšování kulturní úrovně společnosti, tam, kde Sokol působí.
Ve velmi skromných podmínkách fungovala naše jednota na přelomu století. Peněžité výtěžky ze svých podniků ukládala na zvláštní spořitelní knížku u Rolnicko-živnostenské záložny, jako fond na výstavbu"Spolkového domu"- později převeden na "Družstvo pro postavení tělocvičny". Tato realizace sokolovny jak víme se nikdy neuskutečnila. Je zajímavé, že přes odpor některých členů jednoty, její družstvo rozhodlo, dát své prostředky na přístavbu tělocvičny k měšťanské škole, která se začala stavět. Téhož roku 1905 byl ze slušného výtěžku šibřinek , založen nový fond družstva. Tehdy nové a moderní cvičební nářadí, bylo majetkem jednoty a tělocvična byla pro Sokol bezplatně kdykoliv po vyučování volná. Slouží Sokolu, jako jeho vlastní už hodně let. V dnešní době v odpoledních hodinách cvičí v tělocvičně nejenom Sokol, ale i mnoho jiných spolků a organizací. Většinou se jedná o děti a mládež. je to dobře,protože v dnešní době je pohybu velmi málo.
V roce 1911 oslavila místní jednota 25. narozeniny, velikým župním sletem. Konal se na rozlehlém prostranství za strojírnou br. Chudýho. Byl rok připravován a trval dva týdny.
Naše jednota se také zúčastnila VI. všesokolského sletu v Praze na Letné v roce 1912, poslední slet před Velkou válkou. 1914 vypukla dosud nejstrašnější v dějinách lidstva první světová válka. Z naší krásné tělocvičny byl zřízen vojenský lazaret a bratři cvičitelé kdesi v rakouské armádě , měli bojovat proti svým slovanským bratrům. Sokolský život v Týništi vyhasl na pět let.
První světová válka skončila a sokolové se velkou měrou zasloužili o ustavování nové republiky. V naší jednotě se pomalu vracel sokolský život do normálu. Pomalu se vraceli z vojny cvičitelé, nejpozději legionáři. U nás naštěstí beze ztrát na životech. Z vojenského lazaretu byla opět tělocvična a začalo se pomalu cvičit. Zájem byl obrovský, vždyť za dveřmi byl rok 1920 a VII. všesokolský slet. Poválečné nadšení naplnilo tělocvičnu, a těžkou hlavu měli všichni cvičitelé, neboť oddíly měli i 100 cvičenců. Cvičitelstvu pomohl až tvrdý předsletový výcvik, jemuž mnozí nestačili.
Už v roce 1919 začalo naše Družstvo pro postavení sokolovny jednat s panem hrabětem Leopoldem Stemberkem o prodeji velkého pozemku tzv."písníku u dvora"a 31.12.1920 byla podepsána "darovací smlouva" na tento pozemek s podmínkou, že se do deseti let začne stavět sokolovna. Trvalo skoro 10 let naší jednotě, než byl zavezen a srovnán písník do patřičné výšky, byla opravena a prodloužena o šatnu bouda na nářadí a 6.5.1930 slavnostně sokoliště otevřeno.
Zatím co hospodářská situace mladého státu se pomalu, soustavně zlepšuje, politická situace je stále zmatenější. Přes 30 politických stran by chtělo vládnout podle svých záměrů. Ukazuje se, že přechod z absolutistické monarchie ve svobodný demokratický stát, není tak jednoduché, jak někteří doufali. V té době se naši sokolové opět pilně připravovali na příští VIII. všesokolský slet, tentokrát už na Strahově. Učast v naší jednotě byla jak jinak hojná, veškeré cvičení bedlivě sledoval T.G. Masaryk.
V roce 1930 se podařilo naší jednotě koupit v dražbě za 300 000 Kč budovu zvanou"Amerika". Byl to skromný biograf, provozovaný "Družinou válečných poškozenců". Ihned byly zahájeny velkorysé opravy celé budovy a zařízení biografu, který byl v té době celkem ještě atraktivním podnikem. Současně bylo přistavěno jeviště za spoluúčasti "Besedy Jirásek". Naše město se tak sokolskou aktivitou a prací přiřadilo k okolním kulturním městům. Stále se vylepšuje sokoliště, vyhlašují se brigády aby cvičiště bylo připraveno na oslavy 50.letého založení v roce 1936. V roce 1933 bylo poprvé stříkáno kluziště, upravené pro veřejnost a také se zatím neorganizovaně začal hrát v Týništi hokej. Ten se zde hrál 30 let.
X. všesokolský slet v roce 1938 byl marným vzkazem spojencům a mnichovská zrada končí jednu etapu dějin našeho státu a také sokolstva, a těžko je od sebe oddělovat. Válečná léta 1940-41 přinesla také zánik Sokola. Na území tehdejšího protektorátu zastavil říšský protektor von Neurath dne 6.4.1941 činnost Sokola a jeho nástupce Heydrich 6.10.1941 Sokol rozpouští. Nastala nejhorší doba a perzekuce v sokolských dějinách, když sokol ztratil v té době většinu činovníků, tisíce jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů,mučeno. Mnozí nepřežili. Sokolská činnost byla zcela ztlumena a mládež, nejenom sokolská musela cvičit v kuratoriu (byla to masová mimoškolní organizace na území Protektorátu Čechy a Morava zaměřená na výchovu české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích nacionálně - socialistických idejí. Formálně byla založena 28.května 1942 a zanikla 28.srpna 1945). Přesto se však našla řada sokolských nadšenců, kteří přes zákaz tajně navštěvovali tělocvičnu tehdejší měšťanské školy a cvičili dle potřeby. Opět odmlka, tentokrát na šest let.
Po válce zavládlo vlastenecké nadšení a opět se rozproudila sokolská činnost. Ale jen na pár let, sokolové stihly ještě XI. slet v r. 1948. Ale cíle Sokola byly v zásadním rozporu s politikou KSČ. V Padesátých letech byl Sokol zrušen, jeho členové přešli pod nejrůznější organizace , někteří přestali cvičit úplně a jiní odešli do zahraničí a založili sokolské spolky v novém domově. Všesokolské slety nahradily po roce 1950 Spartakiády. Až do celospolečenského uvolnění v roce 1960, byla účast na nich povinná, silně politicky motivovaná. Spartakiády se od sletů lišily jednoznačně ve financích. Slet si platili sami Sokolové, kdežto Spartakiády byly financovány výhradně státem. Opět přerušení činnosti, tentokrát na dlouhých 40 let.
Po roce 1989 probíhala obnova Sokola i u nás v Týništi. Tak v roce 1990 týnišťský Sokol začal pracovat pravidelně. Vedle cvičení oddílů, pravidelných schůzí výboru, valné hromady, pomáhá při obnově okolních jednot. Jedním z úkolů obnoveného výboru, bylo uspořádání majetkových poměrů, hlavně pak navrácení sokolského hřiště(dnešní atletický stadion).V počátku nikdo nepředpokládal,že vrácení bývalého sokoliště bude tak problémové. V dnešní době atletický stadion patří SK, který se o něj vzorně stará. Stále se na něm sportuje a to je pro Sokoly a ostatní sportovní spolky asi to nejdůležitější. Naše jednota pokračuje v odkazu našich sokolských předků do dnešních dnů. Snažíme se , hlavně v malých cvičencích podpořit lásku k přirozenému pohybu, disciplíně a smyslu pro fair play To se nám snad daří. Nemalou zásluhou Sokola je výchova a účast ve společenském životě, formování vztahu člověka ke společnosti. Sokolskou činností se prolíná naplňování etických norem s vysokou morálkou.
Máme zde začátek roku 2021. Snad bude nejen pro sokoly příznivější než ten předešlý, kdy jsme šest měsíců necvičili. V dnešní době nevídané, nicméně vzhledem k situaci pochopitelné. Těšíme se na různé sportovní a kulturní akce, na cvičení ,shledávání. Co víc si přát, snad jen znovu normální svět.
Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji za trpělivost a zájem. Tento článek jsem mohla napsat díky Almanachu sokolské jednoty, který byl vydán nákladem 300 výtisků k výročí 110 let založení Sokola v Týništi nad Orlicí. Redakční rada tohoto památníku ve složení Bořek Jiří,Červinka Miloslav,Dušek Josef,Procházka Karel,Švarc Karel, Švarcová Irena vycházeli většinou ze vzpomínek starších pamětníků Použila jsem i pár vět tehdejšího starosty pana Josefa Daniela které jsou v Almanachu v úvodu.
Ráda bych poděkovala městu Týniště nad Orlicí, za jeho finanční podporu, bez které by náš Sokol nemohl dost dobře fungovat.
Za Tj. Sokol Týniště nad Orlicí
Jaroslava Ullwerová
